Když se dnes řekne striga, bosorka nebo čarodějnice, většina lidí tato slova nepovažuje za negativní nebo dokonce nepřátelská. Nebylo tomu tak ale vždy. V minulosti lidé věřili, že tyto bytosti disponují superschopnostmi a nebáli se jich využít ve své zlovůli. Podívali jsme se na to, jak to ve skutečnosti bylo a jak jsme dospěli k tomu, že místo jejich upalování na hranici dnes jejich napodobeninami běžně hyzdíme své domácnosti.
Nejen "temný" středověk
Od pradávna lidé věřili, že strigy, bosorky a čarodějnice získávají svou magickou moc uzavřením smlouvy se samotným ďáblem. Podle pověr, často prosazovaných tehdejšími světskými i církevními autoritami, se čarodějnice scházely o sabatech a spřádaly své nekalé plány s úmyslem škodit poctivým lidem. Mimo jiné měly být zodpovědné za špatnou úrodu, nižší užitkovost dobytka, vysokou dětskou úmrtnost, mrzačení těhotných žen a dokonce i za mužskou neplodnost.
Hon na čarodějnice měl v našich zemích dlouhou tradici a jeho počátky lze vysledovat již v raném středověku. Tehdy se katolická církev snažila tímto způsobem vymýtit staré pohanské zvyky, zastrašit kacíře a posílit tak své postavení. Jak však víme z historických záznamů, tato snaha o šíření pověr byla úspěšná jen částečně. Například v první knize zákonů uherského krále Kolomana z přelomu 11. a 12. století se uvádí, že čarodějnictví neexistuje, a proto by se proti údajným čarodějům a čarodějnicím nemělo vést žádné vyšetřování.
Paradoxně pověry o strize a čarodějnictví přežily "temný" středověk a největšího ohlasu dosáhly v raném novověku. Důsledkem byly čarodějnické procesy, v jejichž důsledku zemřely tisíce nevinných lidí. Procesy byly velmi přísné a nejčastějším trestem za čarodějnictví byla smrt. Odhaduje se, že za tento "zločin" bylo v Evropě v 15. až 18. století odsouzeno a popraveno 40 000 až 70 000 lidí, z toho přibližně polovina na území dnešního Německa. Následovala Francie, Švýcarsko a Belgie. Zajímavé je, že u nás nebyly čarodějnické procesy tak časté - celkem bylo za tři století vedeno asi 400 procesů a vyneseno asi 200 rozsudků smrti.
Co se změnilo?
S příchodem osvícenství se názory na čarodějnictví začaly měnit. Slábnoucí moc církví, širší přístup ke vzdělání a otevřený postoj některých významných filozofů a panovníků proti čarodějnickým procesům způsobily otřes důvěry v čarodějnické pověry.
V bývalé habsburské monarchii, jejíž součástí bylo i území pozdějšího Slovenska, se jako první proti čarodějnickým procesům vyslovila panovnice Marie Terezie. Sama označila čarodějnictví za podvod a několikrát vyzvala duchovenstvo, aby nešířilo mezi lidmi tmářství a pověry. Její syn Josef II. nakonec definitivně ukončil čarodějnické procesy tím, že v roce 1787 zajistil, aby trestný čin čarodějnictví nebyl zahrnut do nového trestního zákoníku.
Přestože již nebylo možné odsoudit člověka za čarodějnictví, lidové pověry ve větší či menší míře stále přetrvávaly. Ještě dlouho poté lidé věřili, že strigy skutečně existují, a někdy se podle toho chovali. Četné dobové zprávy z různých evropských zemí nás informují, že k lidovému lynčování strigojů docházelo i v průběhu 19. století.
A jak to bylo na Slovensku? Historici a etnologové se shodují, že i dlouho po skončení čarodějnických procesů naši předkové věřili, že mezi námi stále žijí strigy bosorky a čarodějnice. Zvláštní význam přikládali 13. prosinci - Lucie. Tehdy se prý strigy nejčastěji scházely, spřádaly své nekalé plány a páchaly největší zlo. Aby se lidé vyhnuli jejich zlovůli, zamykali v tento den dveře svých obydlí, stájí, chlévů a dalších budov. V některých částech Slovenska bylo dokonce zvykem strigy rituálně vyhánět boucháním a hlukem.
A co dnes? Striga pro štěstí!
Postupem času se lidová víra ve strigu, čarodějnice, čaroděje a jejich magickou moc postupně vytrácela. Do popředí se stále více dostávalo vědecké uvažování, které magii a nadpřirozené jevy odmítalo. I díky tomu se vytvořil prostor pro pozitivní vnímání fantastických příběhů o magii a čarodějnictví.
Například v Itálii se Befana Striga stala nedílnou součástí národních tradic. Podle lidových představ tato stařena létá na koštěti a v noci z 5. na 6. ledna navštěvuje děti a obdarovává je. Zatímco ty hodné potěší ovocem, sladkostmi nebo drobnými dárky, těm zlobivým přinese uhlí. Tím v podstatě plní všechny role, které u nás mají Mikuláš a čert!
K oslavám Befany patří také zdobení domů její podobiznou. Protože je spojována se zimou a odchodem starého roku, nezřídka ji můžeme vidět společně s vánočními ozdobami a doplňky - například jako ozdobu na vánočním stromku nebo na vánočních botách.
Naproti tomu na Slovensku a v dalších evropských zemích se dnes striga považuje především za podzimní výzdobu. I když bychom za tím mohli najít několik historických důvodů, dnes tato myšlenka souvisí především s nárůstem popularity Halloweenu. A protože právě tento svátek sází na strašidelnost více než kterýkoli jiný, objevují se strigy na konci října stále častěji vedle vyřezávaných dýní a různých strašáků.
Někteří lidé dnes považují podobizny pštrosů nejen za podzimní dekorace, ale také za předměty, které mají přinášet do domu štěstí. Umísťují je proto na různá místa v domě nebo bytě a nechávají je tam vystavené nejen na podzim, ale prakticky po celý rok. Někteří z nich dokonce nechtějí, aby je štěstí opustilo, když opouštějí domov, a proto je nosí rovnou s sebou. přívěsek na klíče se strigou.
A jaké jsou současné trendy? V současné době jsou velmi oblíbené velké strigy, které se nejčastěji umisťují ke vchodu do domu - například před vchodové dveře, na verandu nebo do předsíně. Kromě nich jsou rok od roku oblíbenější tzv. strigy. Létající proužkykteré po zavěšení působí dojmem, že se vznášejí ve vzduchu na koštěti.
Zajímají vás dekorativní strigy a chtěli byste si nějakou pořídit?
Pokračujte kliknutím na na tento odkaz.
Napsat komentář