Příběh levandule - výjimečné rostliny ve víru času

Pravidelně na začátku června se pole v Provence koupou v kouzelné fialové barvě. Není náhodou, že si lidé tento jihofrancouzský region spojují s rostlinou, díky níž se tak děje - levandulí. Málokdo však už ví, že její původ je daleko odtud. V tomto článku se proto podíváme na příběh levandule - odkud pochází, kde se pěstovala, k čemu ji lidé používali a nakonec, jak se stala populární dnes.

Levandule v nejstarších dobách

Levandule dnes představuje celou čeleď rostlin, která zahrnuje 45 druhů a celkem asi 450 různých odrůd. Přestože se jedná o rostlinu, která se vyvinula v Eurasii, její původ stále není zcela objasněn. Někteří badatelé se domnívají, že pochází z dnešního íránského venkova, zatímco jiní ji považují za původní v širší oblasti, která zahrnuje Irák, Turecko a Sýrii. Není tedy s jistotou známo, kde přesně se historie levandule začala psát.

Ať už je to jakkoli, archeologické nálezy naznačují, že levanduli znali již staří Egypťané. Ti ji používali jako přísadu do vonných olejů nebo balzamovacích mastí. Protože levandule byla v té době ještě velmi vzácná, její používání bylo omezeno na královské rodiny a vysoké hodnostáře.

Podle starověkých záznamů kvetla levandule již před 2 500 lety ve východním Středomoří, na Blízkém východě a v některých částech Indie. V té době ji znali také staří Řekové, kteří obdivovali její vůni a přisuzovali jí léčivé účinky.

Příběh levandule pokračoval v době Římské říše. Tehdy se rostlina rozšířila dále na západ a na sever. Na přelomu letopočtu se pěstovala po celém Středomoří a Římané pro ni našli široké využití. Kromě léčitelství se používala například při náboženských obřadech, k osvěžení vzduchu a jako přísada do vody ve veřejných lázních. Zajímavé je, že přibližně půl kilogramu levandule mělo hodnotu 100 denárů, což v té době představovalo měsíční mzdu zemědělského dělníka.

Levandule byla nesmírně oblíbená v celé Římské říši. V 1. století n. l. se dokonce dostala z jižních částí říše až do Británie.

Za zmínku stojí i to, že název levandule má svůj původ v nejrozšířenějším jazyce té doby, v latině. Konkrétně ze slova lavare, což znamená mýt. Později byl název v mírně pozměněné podobě převzat do většiny evropských jazyků. Například v italštině, španělštině a ruštině je to lavanda, zatímco v němčině a nizozemštině lavendel a v angličtině lavender.

Levandule ve středověku

Se zánikem Římské říše došlo také k úpadku pěstování levandule a používání produktů z ní vyrobených. V raném středověku však v tradici pěstování levandule pokračovali křesťanští mniši. O jejích účincích se dozvídali ze starých rukopisů, které přepisovali. Z historických pramenů víme, že byla vysazována v klášterních zahradách spolu s dalšími bylinami, které byly považovány za léčivé.

Během středověku se zájem o levanduli obnovoval jen pozvolna. Ve 12. století o jejích léčivých účincích psala jedna z nejvýznamnějších současných léčitelek Hildegarda z Bingenu. Levanduli považovala nejen za zdraví prospěšnou, ale také za vhodnou pro zmírnění některých vnitřních bolestí. Dokonce doporučovala pravidelné pití levandulového vína pro udržení zdraví.

Ve vrcholném a pozdním středověku našla levandule další důležité využití. Současníci si všimli, že její vůně odpuzuje mnoho druhů hmyzu, takže netrvalo dlouho a šlechta ji začala používat k dezinfekci svých hradů. V tomto období se také začala umisťovat do blízkosti oděvů a ložního prádla, aby je chránila před moly a jinými škůdci.

Příběh levandule pokračoval v zahradách středověkých klášterů. Snad nejznámější z nich se nachází v provensálském klášteře Sénanquesa, který pochází z poloviny 12. století. V té době bylo klášterní pěstování levandule staré již více než půl tisíciletí.

Na cestě k dnešnímu

Nebývalý rozkvět zažilo pěstování levandule v tudorovské Anglii. V roce 1542 král Jindřich VII. zrušil tamní kláštery a fialová rostlina se přestěhovala do zahrad. Brzy poté místní obyvatelé zjistili, že po smíchání s včelím voskem se z ní vyrábí velmi dobré leštidlo na nábytek.

V 17. století se levandule poprvé dostala do Severní Ameriky. Ačkoli první záznamy naznačují, že klima na východním pobřeží pro ni nebylo vhodné, nakonec se jí tam podařilo prosadit. Postupem času se rozšířila po celém území dnešních Spojených států, Mexika a dokonce i do jižních částí Kanady.

Dalším důležitým milníkem v historii levandule byly morové epidemie, které v té době řádily v Evropě. Svazek levandule se nosil na každém zápěstí jako ochrana před šířící se nemocí. Ačkoli se dnes tato praktika může zdát podivná nebo dokonce humorná, ve své době to možná skutečně byl jeden z nejúčinnějších prostředků prevence. Jak se totiž ukázalo, levandule dokáže účinně odhánět mouchy - hlavní přenašeče moru.

V 19. století se levandule stala ještě populárnější než kdykoli předtím. Anglie viktoriánské éry se stala největším světovým producentem levandulových výrobků a vyvážela je daleko za své hranice. Fialovou rostlinu si oblíbily zejména dámy z vyšší společnosti, které ji konzumovaly ve velkém množství - ať už ve formě parfémů, osvěžovačů vzduchu nebo pro dekorativní účely.

V 19. století nebyly levandulové výrobky ještě tak široce dostupné jako dnes. Levandulové parfémy a malé vonné sáčky proto v té době používaly především ženy z vyšších společenských vrstev.

Postupem času a s blížícím se koncem 19. století se však levandule postupně stala rostlinou, jejíž vůně a vzhled se stále více spojovaly se starší generací. Navíc s příchodem moderní vědy došlo, stejně jako u mnoha jiných bylin, k postupnému odklonu od jejího používání k léčebným účelům. Nahrazovaly ji nejrůznější léky vyráběné ve velkém množství farmaceutickým průmyslem. To nakonec přispělo k výraznému poklesu její obliby na přelomu 19. a 20. století.

Levandule dnes

V roce 1910 francouzský chemik Rene Gattefosse experimentálně potvrdil, že levandule má hojivé a antiseptické účinky. To znamenalo zásadní průlom v pohledu veřejnosti na levanduli. Zatímco do té doby byla tvrzení o jejích léčivých vlastnostech založena spíše na intuici, od té doby jsou považována za vědecky podložená. Tento objev ve svých důsledcích přispěl nejen k obnovení zájmu o levanduli, ale také k tomu, že si později získala širokou popularitu, která trvá prakticky dodnes.

Přestože se dnes levandule v medicíně používá jen zřídka, její využití v jiných oborech je velmi široké. Možná se to na první pohled nezdá, ale levandule se stala součástí našeho každodenního života. Už ji nenajdeme pouze v tradičních levandulových výrobcích, jako jsou vína, oleje, mýdla nebo osvěžovače vzduchu, ale stále častěji se objevuje i v nových a často nečekaných podobách - například jako příchuť do čokolády, čaje nebo limonády.

Levandulové svíčky mají ve světě dlouhou tradici. Původně byly ceněny především pro svou schopnost účinně odpuzovat hmyz, dnes jsou považovány také za stylový doplněk domácnosti.

V posledních letech jsme navíc svědky takříkajíc zrození nové levandulové mánie, která je spojena s oživením zájmu o styl levandulových svíček. Vintage. Ten je mimo jiné inspirován provensálskými a levandulovými motivy. V důsledku toho se na pultech obchodů ve velkém objevily bytové doplňky a dekorativní předměty s touto nádhernou rostlinou.

Závěrem lze říci, že příběh levandule tím rozhodně nekončí. Pokud o ni lidé neztratí zájem a zůstane stejně oblíbená jako dosud, má před sebou velmi zajímavou budoucnost. Jak se však bude tento příběh vyvíjet dál, ukáže s jistotou až čas.

Líbil se vám náš článek o historii levandule a chtěli byste se poohlédnout po produktech z této rostliny?

Pokračujte kliknutím na tento odkaz.